Možná jste si alespoň jednou v životě sepsali propracovaný kariérní plán – a o pár let později našli ten sešit někde hluboko v šuplíku, a říkali si: Co se vlastně stalo? Faktem je, že většina z nás své cíle v práci nakonec nedosáhne přesně tak, jak si vysnila. Je to vaše chyba? A šlo by s tím něco dělat? Vybrala jsem pro vás praktické rady od českých i zahraničních psychologů, které skutečně dávají smysl – bez zbytečné teorie, zato s prožitkem vlastní zkušenosti.
Proč dobře vypadající plány končí v koši
Když jsem kdysi četla knížky o seberozvoji, vše se zdálo naprosto jasné: Stačí mít „SMART“ cíle, motivaci a disciplínu… Jenže rok od roku jsem potkávala víc lidí (včetně sebe), kteří se i přes tento svědomitý zápal ocitali ve slepé uličce. Psychologové to popisují jednoduše, ale trefně:
- Podléháme iluzi kontroly. Svět práce se mění rychleji než naše plány. To, co vypadalo logicky jeden rok, je za pár let úplně mimo realitu.
- Přeceňujeme sílu vůle. Vypětí, stres a únava z dlouhodobého úsilí zkrátka vyhrají, když postavíte kariéru výhradně na „steady grind“.
- Nejsme roboti. Do plánů málokdy zapojíme vlastní emoce, životní události nebo změny hodnot. Ale právě ty jsou ve výsledku klíčové.
Psychologická úskalí aneb proč selháváme na lidské úrovni
Není to tím, že by vám chyběl drive nebo že byste nevěřili sami sobě. Kritický moment nastává jinde. Čeští psychologové jako například Tomáš Kvapil nebo Petra Víšková upozorňují na fenomén „kognitivního tunelu“ – zafixujeme se na jeden směr tak silně, že ignorujeme signály, že něco nejde podle plánu. Výsledkem je frustrace, syndrom vyhoření, nebo dokonce odpor ke všemu, co jsme sami chtěli.
Znám to na vlastní kůži i z rozhovorů při koučování: Lidé velmi často plánují pod tlakem okolí („abys byl úspěšný, potřebuješ tohle…“), nebo mají pocit, že plán znamená záruku výsledku. Není. Podle výzkumů Harvard Business School pouze 8 % lidí zůstane u původního kariérního plánu déle než 5 let – zbytek buď úplně pivotuje, nebo si sám přizná, že potřebuje změnu.
3 konkrétní tipy: Jak to (opravdu) dělat chytřeji
-
Pracujte s verzemi, ne s fází „všechno nebo nic“
Místo definitivního plánu napište různé scénáře – co budu dělat, když… Přijměte, že plánovat znamená spíš navigovat podle aktuálních podmínek, ne jet podle pevné mapy. -
Dovolte si „mentální aktualizaci“ pravidelně
Jednou za 3–6 měsíců si upřímně sedněte k tomu, co se změnilo ve vašem životě, hodnotách či zájmech (ne jen ve firmě). Ptejte se: Proč mě tohle pořád láká? Co už mi naopak nic nedává? -
Jediný stálý bod? Vaše kompetence, ne pozice
Stavte plán na dovednostech, které se dají využít kdekoli: schopnost rychle se učit, adaptace na nové role, práce s emocemi. Ty vám nevezme žádný „reorg“.
Nezapomeňte: Plán je jen nástroj, ne pouta
Všimli jste si, že vlastní kariéra byla nejvíc dynamická právě tehdy, když jste nebyli otrokem původní představy? Mnozí moji klienti potvrzují: Mnohem důležitější bylo být otevřený šancím a signálům světa, než mít perfektní plán. V Česku má slovo „plán“ až divně osudovou váhu. Ale upřímně – komu kdy vyšly životní scénáře na 100 %?
Dejte svému kariérnímu plánu trochu vzduchu. Pak se může stát spoľahlivým parťákem na cestu, ne nepřítelem, kterého budete chtít odhodit.
Na závěr…
Jaký je váš největší kariérní obrat? Podělte se v komentářích, nebo sdílejte článek s někým, kdo právě teď hledá svůj nový směr. Protože někdy nejlepší plán je ten, kterým se nebojíte zahodit starý plán.
